Stožecká kaple

Příběh stožecké kaple


Pojďme se spolu vydat k prvnímu z mnoha poutních míst na Šumavě i ve vzdálenějším okolí, která navštěvovali naši předkové a která do dnešních dnů vítají poutníky a vyprávějí jim pradávné příběhy.

Také stožecká kaple nám bude vyprávět celou svoji pohnutou historii. Nedaleko Volar se vypíná vrch Stožec. Již ve 13. století zde stávala strážní věž, která měla chránit poutníky a kupce ubírající se nehostinnými kraji po obchodní Zlaté stezce z Pasova do Prachatic. Volary byly jejich zastávkou na nocleh a občerstvení.

Na počátku našeho příběhu byl milostný obraz Panny Marie, který po dlouhá léta visel v malé dřevěné kapličce blízko Soumarského mostu. Přišla doba třicetileté války a kraj byl těžce sužován vpády švédských vojsk, která rozsévala smrt a zkázu. Tak se stalo, že oddíl Švédů ztratil v hlubokých lesích svoji cestu a zajal muže, který v lese chytal ptáky. Wenzl se jmenoval ptáčník z Volar a byl nucen vojákům ukázat cestu přes divoké lesy. Dovedně schoval mariánský obraz v obavách o jeho zničení a nato jej tajně skryl ve skalní rozsedlině na Stožeckém vrchu. Soumaři po nějakém čase obraz našli a upevnili jej na strom nedaleko pramene spolu s pokladničkou na chudičkou almužnu.

Obraz se brzy stal cílem poutníků, neboť mezi lidem vyprávěly se pověsti o jeho zázračné moci.  Jedna z pověstí praví, že kolem obrazu šel jednou luteránský voják. Nenávistně šlehl svojí šavlí po obrazu. Jakmile padla první rána, vyšlehl z obrazu paprsek světla a on se oslepený zhroutil k zemi. Padl na kolena a prosil Matku Boží o odpuštění. Řada takovýchto příběhů kolovala v ústním podání mezi lidem.

První písemná zpráva o obrazu Panny Marie stožecké pochází z roku 1791. Volarský měšťan, kovář Jakob Klauser, po tři roky již trpící slepotou, uslyšel ve snu hlas: „Znovu se ti vrátí zrak. Jdi do stožeckého lesa a tam najdeš obraz.„

Po tři noci se hlas znovu a znovu vracel a hle, Jakob se čtvrtého dne díval na svět vidoucíma očima a první, co spatřil, byl obraz Panny Marie ve svém okně. Ten po chvíli zmizel, ale Jakob se ihned vydal na cestu jen s koženou brašnou na chléb. Bloudil lesem celý den, až ve večerním soumraku spatřil na stromě u lesního pramene obraz, který znal již z ranního zjevení. V dlouhých modlitbách děkoval za záchranu svých očí a slíbil postavit na tomto místě kapli. Po několika dnech vyjel z Volar s vozem naloženým stavebním dřívím a nářadím a sám se pustil do stavby kaple. Jakmile byla kaplička hotova, přenesl milostný obraz do jejího nitra. Brzy se toto místo stalo cílem poutníků z blízkého i dalekého okolí. Sám Jakob zde trávil dlouhé hodiny v děkovných modlitbách. V roce 1794 dokonce vylíčil svůj příběh na  listině, dlouho uchovávané v archivu  volarské fary. Jeho životní pouť skončila 3.července 1807, kdy zemřel ve věku sedmdesáti let.

V hlubokých šumavských lesích, zdánlivě nepřístupných probíhal neviditelný boj. Lesy měly své majitele a jedním z mocných pánů byl kníže Schwarzenberg. Nelíbilo se mu zasahování do jeho majetku a vskutku volarští si dělali pramálo  starostí s hraničními kameny, takže pásli a káceli na panském. Spor se dostal až k zemskému soudu a panstvo nakonec vyhrálo. Stožecká kaple se tak ocitla na nepřístupném území.

Volarští se proto rozhodli přenést zázračný obraz do svého městečka a vybrali pro něj boční svatojánskou kapli ve farním kostele. Dva měšťané byli pověřeni úkolem přenést obraz do kostela. Pověst praví, že se obraz přes noc ztratil a nalezen byl na svém starém místě v dřevěné kapli. Nato bylo uspořádáno slavné procesí, které mělo obraz znovu přinést do Volar a ten pak již zůstal na novém místě. Kaple se těšila velké úctě a byla nazvána Stožeckou kaplí ve farním kostele. Při velkém požáru v červencových dnech nešťastného roku 1863 se obrátilo v popel a trosky na šedesát domů a oheň se nevyhnul ani kostelu. Tím skončil příběh zázračného obrazu Panny Marie stožecké.

Příběh kaple a dalších obrazů však pokračoval dál. Poutníci chodili ke kapli, i když teď opuštěné. Kaple byla udržována a opravována a roku 1804 přestavěna na kamennou. Objevil se v ní i další mariánský obraz, který byl patrně kopií onoho starého. Obraz měl svého autora - Ignaz Schraml bylo jeho jméno a byl to zručný malíř, z jehož dílny vyšla celá řada obrazů stožecké Madony s bílou růžičkou v ruce, které se staly soukromým majetkem nebo zdobily kaple v okolí. Některé byly odneseny svými majiteli do Bavorska během pohnutých dob poválečného odsunu. Až do roku 1956 zdobil kapli mariánský obraz s atributem bílé růže. Jeho autorem byl patrně pan Schraml, ale byl restaurován v umělecké dílně Josefa Műllera v Mnichově. Po tomto roce byl pak po několikaletém uschování zavěšen ve stožecké kapli ve Phillipsreuthu, jež je kopií oné původní. O stavbu nové kaple se zasloužil tesař Emil Weber původem ze Slatiny u Horní Vltavice.

Stará kaple postupně chátrala, až byla přec jen zachráněna a obnovena v osmdesátých letech minulého století. Stojí jako tichá vzpomínka pod vrchem Stožcem a vypráví nám o svém nejednoduchém osudu.    



Ignaz Schraml